pátek 30. října 2009

Remake alias nové zpracování




Je všeobecně známo, že ve filmovém průmyslu poslední dobou frčí remaky starších amerických či evropských filmů. U těch je celkem jasno, mnozí z diváků původní filmy viděli, či jen vědí o jejich existenci. Pro mě však bylo velkým překvapením kolik amerických remaků pochází původně z asijských filmových studií a velmi málo zasvěcených tuší, že ta americká pecka není až tak originální (uznávám - můj nedostatek). Přiznám se, že jsem to věděla jen o několika hororech japonské provenience. Tak jsem si říkala, že si tu pro stejně překvapené "filmomoli" a pro sebe udělám takový přehled originálů a předělávek, které jsem shlédla.

pátek 2. října 2009

Kim Ki-duk



Time - Shi gan (2006)

Další shlédnutý snímek od korejského filmového mága. Dívka Seh-hee žijící se svým přítelem již dva roky nesnese jeho pohledy na jiné dívky a ženy. Zdá se jí, že je pro něj již okoukaná a tím pádem nezajímavá a nepřitažlivá. Po vrcholné žárlivé scéně uskuteční svůj netradiční nápad. Beze slova od přítele odejde a půl roku o sobě nedá vědět. Mezitím však postoupí na klinice plastické chirurgie kompletní změnu obličeje. "Nechci být krásnější, chci být jiná." Po půl roce podrobuje svého přítele Ji-woo těžké zkoušce. Vybere si starou Seh-hee, kterou stále miluje a nebo podlehne nové See-hee? Ji-woo má v tomto ohledu celkem jasno, za to jeho staronová přítelkyně začíná mít problém.

Zajímavý film ze všech úhlů pohledu. Zarazilo mne však, že pokud Ji-woo svou přítelkyni opravdu miloval, že by si nevšiml, že má ta "nová" stejná gesta, stejné návyky, stejný hlas, používá stejné výrazy, stejný humor a má stejné tělo. To jen na okraj, kdybychom brali ten příběh doslova. Jinak jako námět k zamyšlení je to opravdu skvělé. Co je žena všechno ochotná postoupit, aby byla pro svou lásku stále nová, neokoukaná a zajímavá. Ale na druhou stranu, pokud tyto úpravy či změny muž akceptuje, neznamená to, že onu ženu až tak nemiluje? Nebo to prostě muži mají jinak zařízené? Nevím, každopádně se hodně píše o tom, že poptávka po plastických operacích v Jižní Koreji velmi stoupá. Takže režisér patrně zvolil velmi aktuální téma.


Kim Ki-duk
(* 20. prosince 1960)
Kim Ki-duk se narodil na korejském venkově, v 9 letech se jeho rodina přestěhovala do Soulu. Nedokončil školu (žádné oficiální filmové vzdělání nemá), pracoval jako tovární dělník a byl 5 let u námořní pěchoty.
Odjel studovat umění do Paříže, kde se živil také pouličním prodejem svých obrazů. Tři roky po návratu do Koreje natočil svůj debut - nízkorozpočtový film Ag-o (Krokodýl, 1996). Již tímto snímkem rozvířil stojaté vody filmové kritiky a každý další film, který natočil, vyvolal nadšené i odsuzující reakce kritiku a diváků, především kvůli rozporuplným charakterům postav, vizuálně šokujícím scénám a nezvyklým odkazům. Prostitucí se zabývají jeho filmy Samaritánka, film oceněný Stříbrným medvědem za režii na 54. mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, a Ptačí klec. Násilí v konfliktu Severní a Jižní Koreje je zase tématem snímku Pobřežní hlídka. Díky mezinárodním filmovým festivalům získal Kim Ki-duk věhlas i u většinového obecenstva. Zaujal buddhisticky laděným snímkem Jaro, léto, podzim, zima … a jaro (kde také hrál) a 3-iron, který získal speciální cenu za nejlepší režii na festivalu v Benátkách.
Kim Ki-duk natáčí filmy na základě vlastních scénářů a často se na nich podílí ještě v dalších
rolích (např. jako střihač). Pracuje velmi levně a rychle, také proto, že protože nepoužívá
storyboard/technický scénář. Tři své filmy si také sám produkoval, u jiných je podepsán pod
výtvarným řešením. Mezi jeho důležitá témata patří násilí (explicitní i ve formě nátlaku
společnosti), dospívání a mezilidské vztahy v proměnách času.

zdroj: Film Distribution Artcam