Kim Ki-duk

Bimong (2008)
Dream
režie: Kim Ki-duk

Filmový zážitek roku

I'm Cyborg, But That's Ok

Saibogujiman kwenchana

režie: Park Chan-wook

Při pracovní směně na montážní lince v továrně na rádia uslyší Young-goon hlas, který jí radí jak sestrojit baterii pro dobití. Dívka uposlechne rady neznámého hlasu , dle návodu propojí své zápěstí s kabely baterie a zapojí se do zásuvky. Young-goon tak konečně získá dostatek energie k aktivaci své pravé podstaty - kyborga. Nadlidské schopnosti musí použít k záchraně své babičky, která byla odvezena do psychiatrické léčebny. Po ukončení „dobíjecího procesu“, tedy ve chvíli kdy se Young-goon probere z bezvědomí po zásahu elektrického proudu, zjistí, že byla odvezena do taktéž do léčebného zařízení pro duševně choré. Soustředí se tedy na svůj úkol – likvidaci personálu léčebny a záchranu babičky. Lékaři ji však do cesty kladou velké překážky jako například povinnost jíst, hrozí ji tedy nebezpečí poškození robotického zařízení. Naštěstí pro ni jeden z pacientů, Park Il soon, vyrobí přístroj k přeměně jídla na elektrickou energii a Young-goon může najít svůj pravý smysl života.

Oblíbené herečky

Su-jeong Im

nar. 11.07.1980
Jižní Korea

m Soo-Jung se narodila 11. července 1980 v Soulu. Začínala v 18 letech jako modelka, ale jako většina korejských modelů

a modelek byla přizvána k účasti na natáčení TV „dramas“, tedy v asijském prostředívelmi populárních seriálů

. V roce 2001 se objevila v seriálu „SCHOOL 4“ natáčeném největší korejskou televizní společnosti KBS (Korean Broadcasting System).

První filmovou příležitost dostala v romantické komedii „THE ROMANTIC PRESIDENT“ z roku 2002, kde ztvárnila Han Young-hee, rebelující studentku střední školy

, dojíždějící na vyučování limuzínou svého otce. Další film v pořadí (A TALE OF TWO SISTERS, 2003) ji přinesl mnoho ocenění. Za roli psychicky nemocné dívky Su-mi obdržela Im Soo-Jung cenu za nejlepší herecký objev v rámci Korejských filmových cen pořádaných od roku 2002 mediální společností Munhwa Broadcasting Corporation. Ve stejné kategorii obdržela hlavní cenu „Modrého Draka“ – Blue Dragon Film Awards (ceny jsou udělovány od roku 1963). Na Pusanském Mezinárodním

filmovém festivalu ji prvním místem

ohodnotili i filmoví kritici.

Ve stejném roce ještě stihla roli handycapované dívky Min-ah, která doufá, že jednoho dne potká svou velkou lásku v dramatu „…ING“. Následovaly další romantické filmy a komedie: „SAD MOVIE“ (2005), „LUMP SUGAR“ (2006) a drama „HAPPINESS“ (2007). Dalším filmem, který se výrazně zapsal do profesních úspěchů Im Soo-Jung je „I´M A CYBORG, BUT THAT´S OK z roku 2007. Pod režijním vedením známého Park Chan-wooka podala Im Soo-Jung oslnivý výkon ověnčený nominacemi za nejlepší herečku. V roli Young-goon se opět „vrací“ do prostředí psychiatrické léčebny.

V prosinci 2009 se Im Soo-Jung, často přezdívaná Babyface, objeví v zatím svém posledním filmu „JEON WOO CHI: THE TAOIST WIZARD“ (2009), akční komedii s prvky mystiky.

Oblíbení herci

Dong-won Kang

nar. 18.01.1981
Pusan, Jižní Korea

Remake alias nové zpracování

Je všeobecně známo, že ve filmovém průmyslu poslední dobou frčí remaky starších amerických či evropských filmů. U těch je celkem jasno, mnozí z diváků původní filmy viděli, či jen vědí o jejich existenci. Pro mě však bylo velkým překvapením kolik amerických remaků pochází původně z asijských filmových studií a velmi málo zasvěcených tuší, že ta americká pecka není až tak originální (uznávám - můj nedostatek). Přiznám se, že jsem to věděla jen o několika hororech japonské provenience. Tak jsem si říkala, že si tu pro stejně překvapené "filmomoli" a pro sebe udělám takový přehled originálů a předělávek, které jsem shlédla.

Kim Ki-duk

Time - Shi gan (2006)

Další shlédnutý snímek od korejského filmového mága. Dívka Seh-hee žijící se svým přítelem již dva roky nesnese jeho pohledy na jiné dívky a ženy. Zdá se jí, že je pro něj již okoukaná a tím pádem nezajímavá a nepřitažlivá. Po vrcholné žárlivé scéně uskuteční svůj netradiční nápad. Beze slova od přítele odejde a půl roku o sobě nedá vědět. Mezitím však postoupí na klinice plastické chirurgie kompletní změnu obličeje. "Nechci být krásnější, chci být jiná." Po půl roce podrobuje svého přítele Ji-woo těžké zkoušce. Vybere si starou Seh-hee, kterou stále miluje a nebo podlehne nové See-hee? Ji-woo má v tomto ohledu celkem jasno, za to jeho staronová přítelkyně začíná mít problém.

Zajímavý film ze všech úhlů pohledu. Zarazilo mne však, že pokud Ji-woo svou přítelkyni opravdu miloval, že by si nevšiml, že má ta "nová" stejná gesta, stejné návyky, stejný hlas, používá stejné výrazy, stejný humor a má stejné tělo. To jen na okraj, kdybychom brali ten příběh doslova. Jinak jako námět k zamyšlení je to opravdu skvělé. Co je žena všechno ochotná postoupit, aby byla pro svou lásku stále nová, neokoukaná a zajímavá. Ale na druhou stranu, pokud tyto úpravy či změny muž akceptuje, neznamená to, že onu ženu až tak nemiluje? Nebo to prostě muži mají jinak zařízené? Nevím, každopádně se hodně píše o tom, že poptávka po plastických operacích v Jižní Koreji velmi stoupá. Takže režisér patrně zvolil velmi aktuální téma.


Kim Ki-duk
(* 20. prosince 1960)

Kim Ki-duk se narodil na korejském venkově, v 9 letech se jeho rodina přestěhovala do Soulu. Nedokončil školu (žádné oficiální filmové vzdělání nemá), pracoval jako tovární dělník a byl 5 let u námořní pěchoty.
Odjel studovat umění do Paříže, kde se živil také pouličním prodejem svých obrazů. Tři roky po návratu do Koreje natočil svůj debut - nízkorozpočtový film Ag-o (Krokodýl, 1996). Již tímto snímkem rozvířil stojaté vody filmové kritiky a každý další film, který natočil, vyvolal nadšené i odsuzující reakce kritiku a diváků, především kvůli rozporuplným charakterům postav, vizuálně šokujícím scénám a nezvyklým odkazům. Prostitucí se zabývají jeho filmy Samaritánka, film oceněný Stříbrným medvědem za režii na 54. mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, a Ptačí klec. Násilí v konfliktu Severní a Jižní Koreje je zase tématem snímku Pobřežní hlídka. Díky mezinárodním filmovým festivalům získal Kim Ki-duk věhlas i u většinového obecenstva. Zaujal buddhisticky laděným snímkem Jaro, léto, podzim, zima … a jaro (kde také hrál) a 3-iron, který získal speciální cenu za nejlepší režii na festivalu v Benátkách.
Kim Ki-duk natáčí filmy na základě vlastních scénářů a často se na nich podílí ještě v dalších
rolích (např. jako střihač). Pracuje velmi levně a rychle, také proto, že protože nepoužívá
storyboard/technický scénář. Tři své filmy si také sám produkoval, u jiných je podepsán pod
výtvarným řešením. Mezi jeho důležitá témata patří násilí (explicitní i ve formě nátlaku
společnosti), dospívání a mezilidské vztahy v proměnách času.

zdroj: Film Distribution Artcam

Kim Ki-duk

3-iron

Nezvyklý název komentuje tvůrce slovy: „Bylo to loni v říjnu, když mě poprvé napadl tento námět. Odstraňoval jsem leták z klíčové dírky u vchodu do mého domu, když mi najednou došlo, že domy, kde jsou vidět letáky u vchodu, musí být opuštěné. Představa prázdného domu, kam nikdo nechodí, vedla k příběhu velmi osamělého člověka, žijícího stranou od ostatních. Lidé, co hrají golf, budou vědět, že 3-iron je nejméně používaná hůl. Představte si tuto golfovou hůl zastrčenou do drahého koženého vaku, ale téměř nepoužívanou. Tento obraz je pro mě paralelou k opuštěnému člověku či prázdnému domu. Železo č. 3 je také nástroj, kterým Tae-suk osvobodí Sun-hwa a přinese nadějnou změnu…“KIM Ki-duk napsal scénář za jeden měsíc, film byl natočen za 16 dnů a střih dokončen do 10 dnů.

převzato z časopisu Golf (15.8.2005)